Jak jsem se stala cukrářkou!

Jak jsem se stala cukrářkou!

Pokud se chcete živit pečením, věřím, že pro Vás bude tento článek přínosný. Musíte se totiž stát “plnohodnotnou” cukrářkou se vzděláním k tomu určeném. A ujišťuji Vás, že to není zas tak jednoduché. Ale více už v článku..

Nabízí se hned několik možností, jak získat příslušnou kvalifikaci. První (a zároveň) nejjednodušší cestou (pokud na to máte ještě věk), je vystudovat obor cukrář. Myslím si, že kdybych tento obor vystudovala, tak se nejspíš cukrářkou ani nestanu. Studium to není jednoduché, je plné plné postupů a norem, které ikdyž nesedí, tak se musí dodržovat.

Další z možností je zaregistrovat na úřadu práce, ten Vám kurz zaplatí. Tady to ovšem taky není zas tak jednoduché. Musí být víc zájemců právě o tento kurz. Dále Vám tento kurz nemusí na úřadě povolit. Pokud je dostatek volných pozic ve Vašem oboru, tak Vám ho nepřidělí.

Poslední možností je Rekvalifikační kurz v oboru Cukrář v restauračním provozu. Jelikož žijeme v moderní době, je poměrně jednoduché najít si na internetu, které školy ve Vašem okolí kurzy nabízejí. Pokud jste z Moravskoslezského kraje, nemůžete si moc vybírat. Já si ale vybrala, a s odstupem času musím říct, že jsem měla šťastnou ruku! Psala jsem do čtyř středních škol, které tyto kurzy nabízejí. Nakonec jsem se rozhodla pro střední školu v Šilheřovicích. Z Orlové je to 15minut autem (přes Naše polské sousedy), hromadnou dopravou je cesta poněkud delší, konkrétně trvá hodinu (pokud navazují spoje ;)).

Konečně se dostávám k jádru věci. Nevím jak to jednoduše shrnout, ale vše dopadlo tak, jak jsem si přála. Kurz jsem navštvovala dva měsíce a měla jsem “volnou ruku” v docházce (kterou mi paní mistrová vedla) mohla jsem přijít a odejít kdy jsem chtěla (jedině díky tomu jsem zvládala skloubit školu, práci, pečení a kurz). A přiznávám, že to bylo pro mě náročné období. Vstávala jsem v 6h ráno a přicházela domů v 11 hodin večer ( ale nechci si stěžovat :)). Na druhou stranu to bylo krásné období, plné cukru a nových zkušeností ( a to se počítá).

Chodila jsem do výuky společně s ostatnimi (ano byli tam i kluci) a byl to takový návrat do minulosti, kdy jsem si připomněla jaké to bylo na střední škole ( místy jsem si říkala, doufám, že jsem taková nebyla :D). Hodnotím to jako milé zpestření při vysoké škole a jsem ráda, že jsem se k tomu odhodla právě teď, kdy mám relativné volný čas. Další důvod, proč nikdo moc nechápal, co tam sakra dělám!? Když už mám maturitu a jsem teď na výšce…

V kurzu jsem se toho dost naučila a byl pro mě určitě přínosem. Naučila jsem se listkové těsto, vyzkoušela jsem siindiánky (které miluji, ale do teď jsem z nich měla respekt), taky jsem se naučila plno vychytávek v kuchyni. Jako přeba jak dostat z cukrářského sáčku i ten poslední kousek náplně, nebo taky obmotat pečící papír kolem dortové formy tak, abych nemusela používat dno fotmy. Taky mě samotnou nikdy nenapadlo, jak zjístit, že je už pudink hotový ( vyzkouším škrobovitost přece!!! :D Ano, dneska už machruji). A musím říct, že i holky byly moc šikovné a leckdy jsem si říkala, že používají hlavu více než kdekterý vysokoškolák. A proto si myslím, že není moc hezké, když si lidé neváží jejich práce a hází je všechny do jednoho pytle. Ano, netvrdím, že všichni byli zapálení pro věc a mistři v oboru (najdou se i tací, kteří šli na obor jen kvůli toho, že se nikde jinde nedostali), ale i přesto by si lidé měli více vážit jejich práce a né urážet tyhle lidi z učilišť.

Mě se na kurzu moc líbilo. I já jsem jim byla doufám přínosem a ukázala jsem jim, třeba jak na makronky. Myslím si, že to bylo pěkné zpestření po těch větrnících, koláčích, dortech, roládách, marokánkách a já nevím co ještě.. Na konci kurzu mě čekala teoretická a praktická zkouška. Musím říct že paní mistrové byly moooc hodné. Dostala jsem lejstro, díky kterému si můžu založit živnost. Cukrařina je živnost vázaná konkrétně řemeslná. A myslím si, že je dobře, že si nemůže každý otevřít vlastní podnik a jen tak začít podnikat. Přecejen jde i o Vaše zdraví, takže hygiena a další předpisy by se měly dodržovat.

Pokud se chystáte na dobrodružství v podobě rekvalifikačního kurzu jako já, tak Vám všem držím pěsti!

~Katka~